Volyňští Češi

Bešta Viktor (Václav), Štěpán

V literatuře se uvádí také jako Václav.

Ze vzpomínek neteře Lydie Beštové Půrové na Paměti národa : "Mezi obětmi byl i jedenáctiletý bratranec pamětnice Slávek, jeho pětiletý bratr Václav a dvaatřicetiletá matka Marie Beštová. Přežil jen strýc Viktor Bešta, který ten den zrovna odjel s dalšími lidmi povozem na nákup do Lucku. Ten přitom už v roce 1939 bojoval proti nacistům v polské armádě, následně se dostal do zajetí a dva roky strávil zemědělskými pracemi v Německu. Domů do Českého Malína se vrátil až ke konci roku 1941. Smrt manželky a dětí nesl velmi těžce. „Strýc našel boty, které si jeho syn Slávek, než ho upálili, sundal. Jak teta ležela v chlévě na Venouškovi, aby ho zachránila, tak tam zůstal kus jejich šatů. Vzal je a dal do boty a ještě našel něco ze Slávka. Nosil to v botě a každému ukazoval a říkal, že jsou to jeho děti se ženou. Byl pološílený,“ vypráví pamětnice o strýci, který v roce 1944 vstoupil do československého armádního sboru bojujícího po boku Rudé armády a za účast v bojích ho mimo jiné vyznamenali Československým válečným křížem. Po válce se usadil ve Frankštátu (od roku 1947 Novém Malíně), kde se znovu oženil a měl syna Slávka."