Volyňští Češi

Palička Vladimír

Vladimír se po vzoru otce vyučil zámečníkem a také pracoval v depu. To již bylo v době, kdy Zdolbunov byl okupován německým vojskem. Práce v železničních opravnách dávala možnost k nejrůznějším záškodnickým akcím. Mladý Vladimír Palička našel brzo spojení s partyzánským oddílem Medvěděva, kterému podával informace o různých vojenských transportech. Svou „odbornou“ prací v depu nejednou zapříčinil, že lokomotiva s vojenským vlakem na frontu nedojela. Tuto aktivitu Vladimír projevoval až do osvobození Zdolbunova Rudou armádou. Velmi brzy se i se svými kamarády, Michalem Olchovským, Jiřím Janáčkem, Alexandrem Záslockým a Jiřím Hroudou přihlásili v Rovně do 1. Československého armádního sboru. O svém působení v armádě, jako velitel tanku, napsal Vladimír Palička knihu „Nezaváté časem“. (úryvek z knihy Zdolbunov. Město na ukrajinské Volyni ve vzpomínkách české minority od Miroslava Krušiny)